Často se setkáváme s pojmem případy tzv. nutné obhajoby. Co to ale znamená? 

Nutná obhajoba je koncipována jako důležitá součást práva na obhajobu, které je zakotveno v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Řadí se sem případy, kdy obviněný musí mít obhájce. Proto je považována obhajoba obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní se neponechává na úvaze obviněného. 

Nutná obhajoba je ze zákona nezbytná především tehdy, když obviněný nemůže svoji obhajobu vzhledem k určitým objektivním okolnostem sám náležitě vykonávat. 

Jestliže obviněný v případech, kdy jsou důvody nutné obhajoby, obhájce nemá, určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, je mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven. 

Je přitom nerozhodné, zda si obviněný obhajobu za pomoci obhájce sám přeje, nebo ji naopak odmítá. 

Případy, ve kterých musí mít obviněný a odsouzený ze zákona obhájce, vypočítává trestní řád ve svých ustanoveních § 36 a § 36a.