Nedávno jsem se setkala s případem, kdy mi jeden známý ukázal jen tak náhodou v hospůdce 1 měsíc starý trestní příkaz s otázkou, co s tím má dělat?

„Teď už vůbec nic, odvětila jsem. Je pozdě, 8denní lhůta pro podání odporu již dávno uplynula. Už to máte zapsané v rejstříku trestů.“

Přitom při prvním pohledu na tento trestní příkaz mi bylo zcela jasné, jak zbytečné odsouzení bylo. Stačilo se trochu bránit a vůbec k tomu nemuselo dojít.

Na slova známého: „Ale já jsem nevěděl“, jsem odvětila: „To se nepočítá“. V opise rejstříku trestů to již bude mít zapsané navždy.

A přitom stačilo tak málo: zajít ke mně včas.