Trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 tr. zák.)

Objektivní stránka trestného činu zanedbání povinné výživy obsahuje dvě samostatná odlišná jednání ve dvou základních skutkových podstatách a spočívá v tom, že pachatel:

(1) neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného nebo (2) úmyslně se vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného.

Zásadní význam má pojem vyživovací povinnost. Jejím obsahem je nejen vlastní výživa, ale i ošacení, bydlení, příprava k budoucímu povolání, péče o zdraví a čistotu dítěte i opatřování dalších prostředků potřebných pro všestranný vývoj dítěte apod. Za výživné ve smyslu § 196 praxe nepovažuje příležitostná plnění v době styku rodiče (který nemá děti ve výchově) s nimi, jež mají povahu dárků či jiných podobných plnění, nesměřujících k uspokojení odůvodněných potřeb nezletilých dětí.

Povinnost vyživovat jiného vyplývá přímo ze zákona, není proto nutné speciální rozhodnutí soudu o této povinnosti ani stanovení přesné výše výživného. Otázku, jak vysoké výživné měl a mohl obviněný v době činu platit, jakož i otázka, zda vůbec měl povinnost výživné platit, řeší soud v trestním řízení samostatně, třebaže o výši výživného, které je obviněný povinen platit, tu je pravomocné rozhodnutí vydané v občanskoprávním řízení.

Stejně tak musí trestní soud nezávisle na občanskoprávním rozhodnutí řešit otázku, zda vyživovací povinnost nezanikla v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit.

Neplněním vyživovací povinnosti se rozumí stav, kdy oprávněná osoba nedostane všechno, co je obsahem vyživovací povinnosti. O neplnění vyživovací povinnosti půjde tedy i tehdy, když se neplní v povinném rozsahu, tj. povinný odvádí např. nižší peněžité částky výživného, než které byly stanoveny nebo jsou přiměřené, anebo když neplní jednotlivé dávky. Nárok na výživu je nepromlčitelný a oprávněná osoba se jej nemůže vzdát, resp. vzdání se tohoto nároku je právně irelevantní.

Při prokazování trestného činu zanedbání povinné výživy jsou orgány činné v trestním řízení povinny posuzovat, do jaké míry a v jaké výši byl povinný schopen platit výživné.

V obecné rovině platí, že ani tíživé osobní, sociální a ekonomické poměry pachatele v určitém období ho nemohou zbavit odpovědnosti za výživu svých dětí. Tyto okolnosti tedy nevylučují trestní odpovědnost pachatele za trestný čin zanedbání povinné výživy, pokud byl současně schopen ze svých příjmů poskytovat výživné v takové výši, která zohledňovala jeho aktuální sociální situaci.

Trestní odpovědnost pachatele za trestný čin zanedbání povinné výživy nemůže být zpochybněna jeho námitkou, že má ještě další vyživovací povinnost k dítěti zplozenému v rámci jiného rodinného vztahu. Zplození dítěte není sport ani zábava, byť to tak některým jedincům na počátku může připadat. Ve skutečnosti tím ale budoucí rodič na sebe bere povinnosti a odpovědnost, která jej provází po celý další život, namnoze až do jeho vlastní smrti. Proto je nezbytné, aby se choval tak, aby svým závazkům a povinnostem dokázal vždy a za všech okolností dostát.

Neplnění vyživovací povinnosti musí trvat dobu delší než čtyři měsíce.

V případě, že pachatel má vyživovací povinnost vůči více dětem, které pocházejí od různých matek, anebo jsou vychovávány v různém prostředí (u různých osob, v různých ústavech), je třeba neplnění vyživovací povinnosti u každého dítěte posuzovat jako samostatný trestný čin.

O vyhýbání se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného půjde tehdy, když pachatel svoji povinnost nejen nesplní, ale usiluje o to, aby se své povinnosti zbavil, resp. aby zmařil nebo alespoň podstatně oddálil možnost vymáhat nárok na výživu (bez vážného důvodu mění zaměstnání, záměrně se vyhýbá práci apod.).

Trestnost zanedbání povinné výživy zaniká, (1) jestliže čin neměl trvale nepříznivých následků a (2) pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek (účinná lítost). Obě podmínky musí být splněny společně.

Pojem dodatečné splnění vyživovací povinnosti je třeba vykládat tak, že o účinnou lítost půjde nejen tehdy, když pachatel sám dlužné výživné uhradí, ale i tehdy, když jiným způsobem zařídí, aby za něho dlužné výživné uhradila jiná osoba.

Pachatel musí dobrovolně dodatečně splnit svou vyživovací povinnost v celém rozsahu. K beztrestnosti nestačí splnění částečné nebo pouhá dohoda s oprávněnou osobou o splácení dluhu, resp. odpouštění dlužného výživného ze strany oprávněné osoby. Obviněný je povinen uhradit výživné za období, pro které je stíhán, jež je ukončeno zahájením trestního stíhání. Pokud ani po zahájení trestního stíhání nadále výživné nehradí, jedná se o další nové období – nový skutek.

Pokud trestní soud dospěje k závěru, že se pachatel dopustil trestného činu zanedbání povinné výživy v rozsahu odpovídajícím jiné výši výživného, než jaká byla stanovena rozsudkem v občanskoprávním soudním řízení, je z hlediska použití ustanovení o účinné lítosti rozhodné, zda dodatečně splnil vyživovací povinnost v rozsahu odpovídajícím této výši, odlišné od výše výživného stanovené občanskoprávním soudem.

Skutečnost, že trestný čin neměl trvale nepříznivých následků znamená, že se jedná o takové následky, které už není možné napravit nebo odstranit dodatečným splněním vyživovací povinnosti, např. následky na fyzickém nebo psychickém zdraví oprávněné osoby, znemožnění přípravy na povolání nebo zaměstnání apod.

Zákonná povinnost rodičů vyživovat své nezletilé dítě trvá i v insolvenčním řízení, které se týká majetku některého z rodičů. Jestliže rodič, ohledně jehož majetku bylo zahájeno insolvenční řízení, v něm nemůže sám plnit svou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti např. z důvodu, že osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě se stal ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu ustanovený insolvenční správce, je takový rodič povinen poskytnout potřebnou součinnost k plnění své vyživovací povinnosti insolvenčnímu správci, který uspokojuje pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené pohledávky, jimiž jsou i pohledávky na výživném ze zákona, z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení.