Dovolání v trestním právu je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku.

Dovolání tedy není dalším opravným prostředkem proti rozhodnutí prvoinstančního, popř. odvolacího soudu, nýbrž je prostředkem mimořádným. S nepochopením dovolání jako mimořádného opravného prostředku jsem se opakovaně setkala u některých kolegů, zejména na regionální úrovni, kdy v rámci podaného dovolání namítají vadná skutková zjištění a vždy tak činí s poukazem na dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Je třeba zdůraznit, že s poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Nejvyšší soud jako soud dovolací musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.

Je tedy pochybením obhájce, pokud se v rámci dovolání domáhá revize skutkových zjištění. Dovolání podané pouze z tohoto důvodu bude Nejvyšším soudem odmítnuto, přičemž dovolatel bude povinen k úhradě částky 10.000,- Kč za řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání.